Naši autoři

Karla Erbová (* 30. dubna 1933, Plzeň)

Básnířka a prozaička. Patří mezi zakládající členy plzeňské literární skupiny Červen 63. Nedlouho po uveřejnění první básnické sbírky Neklid (1966) se stala zakázanou autorkou a byla nucena se na další více než dvě desítky let odmlčet (jako zázrakem se podařilo v 80. letech zařadit do vysílení Československého rozhlasu dvě rozsáhlé básnické skladby).    Ovšem o to působivější otisk zanechává v české poezii po roce 1990, vyšla řada jejích básnických titulů, jmenujme jen některé: Komu mé kosti (1991), Amor (1995), Krajina s osamělým jezdcem (2000), Liánový most (2002), Vasquezův jestřáb (2005), Ulita (2008),  Na příkrém břehu světa (2016), Vlnolamy aneb Aby tu zůstal na kameni kámen (2018). Napsala několik próz např. Potomci neslavných (2008) nebo Putování za sokolníkem (2013). V roce 1995 obdržela za svoji literární činnost Cenu města Plzně, dále získala Cenu Jana Zahradníčka (1999) a opakovaně jí byla udělena Cena Bohumila Polana (2003, 2006, 2017). Světovou akademií umění (World Academy of Arts and Culture) jí byl v roce 2016 udělen čestný doktorát (Litt. D.).

Tituly vydané v nakladatelství Theatrum mundi: 

VLNOLAMY aneb Aby nám tu zůstal na kameni kámen (2018), ISBN 978-80-907056-1-6.   —————————————————————————————-

Jana Štroblová (* 1. července 1936, Praha).

Básnířka, prozaička, esejistka a překladatelka. První sbírku publikovala už během středoškolských studií. V roce 1959 promovala na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze.           V letech 1960 – 1970 pracovala ve Státním nakladatelství dětské knihy (později Albatros), odkud musela za normalizace odejít. Následujících 20 let se věnovala literární a překladatelské práci, ale její publikační možnosti byly omezené. V letech 1991 – 1993 pracovala v literárně dramatické redakci Čs. rozhlasu, následně spolupracovala s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa. Její básnická tvorba obsahuje na šestnáct sbírek: např. Protěž (1958), Torza (1970), Úplněk (1980), Čarodění (1989), Světlohry (1996), Hlasy (1999), Třetí břeh (2006), Lament (2008), Úzkost na kost (2010), Rouhavé zpovědi (2012) a Neviditelné obrazy (2015).         Je autorkou několika próz a knížek pro děti a mládež. V roce 2003 jí vyšla kniha esejů s názvem Až přistane poslední ostrov. Nezanedbatelná je autorčina překladatelská činnost, která se pojí především s výbory z díla ruské básnířky Mariny Cvatajevové. Je členkou výboru českého PEN klubu, Umělecké besedy a Evropské akademie poezie. V roce 1991 založila obecně prospěšnou společnost Spisovatelé za práva zvířat. Obdržela několik cen a vyznamenání: např. Cenu Jána Smreka za celoživotní dílo (2011), Cenu PEN-klubu „Vlastní cestou“ (2011), Cenu Františka Hrubína za sbírku Neviditelné obrazy (2016). Světovou akademií umění (World Academy of Arts and Culture) jí byl v roce 2000 udělen čestný doktorát (Litt. D.).

Tituly vydané v nakladatelství Theatrum mundi:

Odstíny světla (2018), ilustroval Vojtěch Kemenny.                        ISBN 978-80-907056-0-9.