Naši autoři

Jana Štroblová (* 1. července 1936, Praha).

Básnířka, prozaička, esejistka a překladatelka. První sbírku publikovala už během středoškolských studií. V roce 1959 promovala na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. V letech 1960 – 1970 pracovala ve Státním nakladatelství dětské knihy (později Albatros), odkud musela za normalizace odejít. Následujících 20 let se věnovala literární a překladatelské práci, ale její publikační možnosti byly omezené. V letech 1991 – 1993 pracovala v literárně dramatické redakci Čs. rozhlasu, následně spolupracovala s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa. Její básnická tvorba obsahuje na šestnáct sbírek: např. Protěž (1958), Torza (1970), Úplněk (1980), Čarodění (1989), Světlohry (1996), Hlasy (1999), Třetí břeh (2006), Lament (2008), Úzkost na kost (2010), Rouhavé zpovědi (2012) a Neviditelné obrazy (2015). Je autorkou několika próz a knížek pro děti a mládež. V roce 2003 jí vyšla kniha esejů s názvem Až přistane poslední ostrov. Nezanedbatelná je autorčina překladatelská činnost, která se pojí především s výbory z díla ruské básnířky Mariny Cvatajevové. Je členkou výboru českého PEN klubu, Umělecké besedy a Evropské akademie poezie. V roce 1991 založila obecně prospěšnou společnost Spisovatelé za práva zvířat. Obdržela několik cen a vyznamenání: např. Cenu Jána Smreka za celoživotní dílo (2011), Cenu PEN-klubu „Vlastní cestou“ (2011), Cenu Františka Hrubína za sbírku Neviditelné obrazy (2016). Světovou akademií umění (World Academy of Arts and Culture) jí byl v roce 2000 udělen čestný doktorát (Litt. D.).

Tituly vydané v nakladatelství Theatrum mundi:

Odstíny světla (2018), ilustroval Vojtěch Kemenny.                        ISBN 978-80-907056-0-9. Odkaz na záznam v katalogu Národní knihovny v Praze: https://aleph.nkp.cz/F/AUDDLAA94YJCHNAUG49R4Y9EN879SEKQRTSCUKVT2PREXCEJHX-68420?func=find-b&find_code=WRD&x=0&y=0&request=odst%C3%ADny+sv%C4%9Btla+%C5%A1troblov%C3%A1&filter_code_1=WTP&filter_request_1=&filter_code_2=WLN&adjacent=N